Proč Burn Fighters?

Někdy se ocitneme v situaci, kdy i přes to, že máme kolem sebe milující lidi, tak si připadáme sámi. Nikdo nemůže vědět to, co se v nás odehrává.

“Když jsem ležela v nemocnici, bezmocná a obvázaná, byla tam spousta lidí, co se mi snažila zlepšit náladu. Byli tam a já si stejně někdy připadala sama. Drželi mě za ruku, když jsem měla strach nebo jsem plakala bezmocí a bez vlastních vyhlídek na lepší zítřky. Mohli se přetrhnout, abych se cítila lépe. Dnes jsem jim za to neskutečně vděčná, ale v té době mě tyhle optimistické řeči dost štvaly.”

Ležela jsem tam, uvězněná ve vlastním těle a zdraví lidé mi říkali, že budu zase v pořádku a že to zvládnu. Jak? Jak mohli vědět, že to zvládnu? Nebyli na mém místě. Mohli odejít kdykoli chtěli, ale já neměla na výběr. Musela jsem tam ležet, každý den bojovat a neviděla jsem žádné východisko. Připadala jsem si sama.

Proto tohle všechno. Přežili jsme to a zvládli to! A chceme pomáhat těm, co si tím procházejí teď. Nejsme lékaři ani psychologové, jsme jedny z vás. Chceme Vám poradit a ukázat, jak se nám osobně podařilo se s nepřízní osudu poprat. Vězte, že na to nejste sami a život je příliš krátký na to, abychom si ho neužili.

Martina, Simona