Příběh Kačky – život s jizvami nekončí, ale péče o ně také ne. 15 let zkušeností.

7. 2. jsem slavila už 15. narozeniny, pomyslně. Ha! Třeba bych si znovu mohla dojít pro občanku.

Celá rodina mě podporuje a tenhle datum si společně připomínáme jako den, kdy jsem se podruhé narodila. Většinou něco i podnikneme, jdeme na večeři nebo dostávám drobné dárky. Ano, až tak výjimečné to pro všechny je. A já jsem za svou rodinu tak vděčná. Mám nejlepší mamku pod Sluncem, starostlivého tátu a skvělé sourozence!

Mám za sebou 3 reoperace a další mě čeká na jaře. Nemocniční prostředí nesnáším vůbec dobře (kdo ano, že?). Můj poslední pobyt provázely silné úzkosti, smutek a stres. Jizvy se stále různě stahují a bohužel i ta operace je občas nutná.

Já většinu péče odbývám občasným použitím obyčejného mastného a rychle vstřebatelného krému. Jen když už jde do „tuhého” a noha mě pne, pomocí olejíčku jizvu promasíruju.

S přáteli a ségrou jsme se dostali k tématu „Kdyby byl jediný den, který bys mohl změnit, jaký by to byl?”, všichni čekali moji jednoznačnou odpověď, ale mýlili se. Naopak.

Jizva sice není zrovna znaménko krásy a budu o ní muset pečovat do konce života, ale díky ní jsem tam, kde jsem. Je mi neustálou připomínkou síly a vůle.

Už v 7 letech po úrazu jsem priority a životní hodnoty měla posunuté kolikrát dál, než dospělý člověk, takže s vrstevníky jsem moc společné řeči nenašla.

Nejen rozdílný pohled na svět, to nejdůležitější a pro mě nejvzácnější, jsou přátelé, které mi všechny tyhle zkušenosti přinesly do života. S Bolítem jsem začala jezdit na různé rekonvalescenční pobyty, když mi bylo 8. Jezdím dodnes, jen už pár let jako pomocná ruka a vedoucí na táborech.

Každý, kdo si prošel podobným traumatem, měl nebo třeba ještě zažívá temné dny. Ty moje díky Bolíťákům brzy zalilo slunce zlatavou barvou. A když se náhodou začne zatahovat, jsou tu pro mě. Jmenovitě by to tu bylo na půl stránky, ale oni moc dobře ví, co pro mě znamenají!

Děkuju za každého jednoho z Vás, který se mnou v té životní jízdě nerozlučně pokračuje.

Děkuju za každého, kterého jsem v životě měla jen na krátký čas.

Děkuju za nové duše, které jako bych znala věky.

Děkuju za všechny společně strávené chvíle.

Děkuju za všechno a za všechny.

Život má takový smysl, jaký mu dáme, a i když je to občas náročný, život je sladký. A já jsem tak VDĚČNÁ. Říkám to často, ale vždy to myslím naprosto upřímně a od srdce.

Vždycky může být lépe, ale je třeba pamatovat na to, že vždycky může být hůř. A tak si užívám každé maličkosti, učím se z chyb a zkušeností, nacházím motivaci, posouvám se dál, vážím si všeho, co mám a snažím se udržet lásku, mír a klid v duši. Hlavně se nezastavit ve slepém bodě.

Všem bych přála takové štěstí, jako mám já. Na rodinu a přátelé, kteří vás budou podporovat. Díky silné vůli a správných lidí kolem sebe se člověk může dostat mnohem dál, než si vůbec dokáže představit.