Příběh paní Martiny (2.díl) – Když si jako dítě hodně opaříte hrudník, nemůžete kojit!

Jednoduchá věta? Oznamovací souvětí o dvou větách? Tak určitě. Jen trvalo 5 let, než ji po spoustě bezesných nocí, zoufalství, výčitek dala nejen dohromady, ale i do mozku. Ne, že by to k něčemu bylo. V té době měla dcera 5 let a syn 3 roky. Další dítě jsme v plánu neměli. A ještě po 25 letech ji mám potřebu vykřičet do světa. Tak je tato věta pro mě důležitá.

Tak se vám to prostě stane, že se sice jako dítě hodně opaříte, vyrostete. Jizvy se roztáhnou, jsou vidět jen některé spletence. Tím, že se jizvy roztáhly a zdají se být na první pohled neviditelné, nezmizely. Jen je sama nevnímáte, nevnímá je okolí, doktoři dokonce i rodiče váš úraz vytěsnili.

Žijete si svou pohádku. Přejede princ na bílém koni. Je svatba. Po roce se narodí nádherná dcera. A pak přijde ten okamžik, kdy dítě přiložíte ke kojení…. a, a nic. Teda nic, dcera se snaží, ale strašně to bolí a krvácím. Sestra v porodnici (současný název – laktační poradkyně) mé „kojení“ kontroluje a komentuje: Každou matku kojení ze začátku bolí, nemůžete krvácet. Vy krvácíte! To jsem ještě neviděla. To přestane. Musíte se snažit překonat bolest. Odstříkávejte. Odstříkáváte špatně. Mléko má být bílé ne červené. A dcera pláče, nepřibývá na váze. Aby ne, mám krásnou dceru ne upíra.  Upír by byl nadšen. Tak přišlo na řadu umělé mléko. Ženy v rodině kroutily hlavou, sestry v porodnici kroutily hlavou. Po pár letech, když jsem čekala syna,  já se bála otázky: Budeš tentokrát kojit? A hádejte – ani moje druhé dítě nebylo upír. Vzadu v hlavě mi zůstala tichá výčitka. Proč sakra nejsem schopná nakojit vlastní děti?

Opět běžel čas. Změnili se lidé kolem mě. Pak přišel ten den. Kafe s novou známou. Probírání ženských otázek, téma kojení. Výraz jejího obličeje, po mém přiznání, že jsem kojení nezvládla, na ten se nedá zapomenout. Stejně tak na její vyděšené věty: Kdy tě prosím tě napadlo, že budeš kojit? S těmi jizvami? Jsi blázen? To přece nemohlo vůbec jít! Nešlo. Kde byla před 5 lety? Proč mě ani nikomu z mého okolí tohle nedošlo? Prostě proto, že jizvy byly stará zapomenutá událost.

Zapomenout na jizvy? Sci-fi ? Ne, opravdu ta doba nastane. Samozřejmě, že ne za 5, 10, ani 20 let. Jednoho dne, zjistíte, že jizvy jedno jak velké, jsou vaší součástí.