fbpx
Koupání, sportování a opalování – čerstvé jizvy

Koupání, sportování a opalování – čerstvé jizvy

Koupání, sportování a opalování – čerstvé jizvy

K čerstvým jizvám musíme přistupovat rozdílněji, než k vyzrálým jizvám. Můžeme se tedy opalovat, koupa t nebo sportovat? A co myslím tím, když mluvím o čerstvé jizvě?

Čerstvá jizva vzniká hned po zákroku. Ať už jde například o transplantaci kůže vlastním štěpem, chirurgický zákrok nebo císařský řez. V rámci hojení vznikají stroupky. Jizva je po jejich sloupnutí hodně prokrvená, červená, mění se její charakter. Můžeme na ni působit neinvazivně, aby byla co nejpružnější, co nejhladší a nedeformovala jiné části těla. Vyzrávání probíhá u každého pacienta individuálně. Může to trvat přibližně od půl roku do cca dvou let.

Omezují čerstvé jizvy nějakým způsobem život pacienta? Může se chodit koupat, cvičit a třeba se i opalovat?

V článku přináším obecná doporučení a moje zkušenosti. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, zda můžete tyto činnosti po popáleninovém úrazu provádět, je potřeba toto konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Koupání

S čerstvými jizvami bychom koupání neměli přehánět. Určitě je lepší se pouze osprchovat a nemáčet jizvu ve vodě moc dlouho. Voda pokožku obecně vysušuje, a to pro čerstvé jizvy není vhodné. Pro každodenní hygienu doporučuji pouze rychlé osprchování namísto koupání ve vaně. Jizevnatou plochu omyjeme vlažnou mýdlovou vodou a osprchujeme. Vhodná není ani příliš horká voda. Nebude to dělat dobře vám, ani jizvě. Po sprchování je potřeba jizvy důkladně promazat hydratačním přípravkem, případně silikonovým gelem.

Koupání v bazénu nebo v přírodě bych v podstatě nedoporučovala vůbec. Za prvé určitě z hygienických důvodů. Čerstvé jizvy jsou náchylnější na různé infekce. Za druhé také kvůli slunci. Čerstvé jizvy nesmíme vystavovat slunečním paprskům hlavně proto, aby nedošlo k nechtěné pigmentaci.

Něco jiného jsou samozřejmě různé léčebné a lázeňské koupele, které jsou naopak pro léčbu a působení na jizevnaté plochy vhodné. Ale zde je pacient vždy pod lékařským dohledem a i hygienické předpisy jsou zde přísnější, než třeba v bazénu.

Po jakémkoliv koupání je vždy nezbytné jizvu pořádně hydratovat.

Sportování

V tomto ohledu je to s čerstvými jizvami hodně individuální. Záleží na sportu, který chceme dělat, také na procentu popálené kůže i na stavu jizev. Mně vždy trvalo nějakou dobu po propuštění z nemocnice, než jsem začala mít energii na cvičení. Pro tělo je to velký zásah a potřebuje sílu na regeneraci. Určitě je dobré začít na začátek třeba kratšími procházkami a postupně získávat fyzičku. To lze i relativně krátkou chvíli po zahojení jizev. Také je dobré si vybrat typ cvičení, kde vás jizvy nebudou nikde táhnout a bude to pro vás příjemné. Půl roku po propuštění z nemocnice jsem začínala doma s jízdou na rotopedu. Zhruba rok poté jsem zkusila i běhání a posilovnu. Na začátku doporučuji to se cvičením opravdu nepřehánět. Po termických úrazech a v případě popálenin na větší části těla se často stává, že má dotyčný problém s termoregulací. Jinak sportování ale určitě pomáhá. Já jsem ze sebe měla vždy lepší pocit, cítila jsem se silnější a zdravější a samozřejmě, pokud máte dobrou fyzičku, vše se hojí lépe a rychleji. Po cvičení budou jizvy určitě červenější, možná i vystouplejší. Je to tím, že dojde k většímu prokrvení celého těla. Toto se však po vyzrání jizev minimalizuje. Po každém cvičení je samozřejmostí osprchování jizev a promazání.

Opalování

Opalování bychom se měli s čerstvými jizvami zcela vyhnout. Ideální by bylo vůbec nechodit ven na slunce. Je to sice otravné, zvlášť v létě, ale je to to nejlepší, co pro sebe a jizvy můžeme udělat. Já jsem své první léto s jizvami protrpěla a moc jsem si ho po pravdě neužila. Mějme na paměti, že to není na pořád. Pokud toto doporučení budeme ignorovat, čerstvé jizvy mohou na přímém slunci hyperpigmentovat, tedy výrazně zhnědnou nebo zčervenají, a této pigmentace už se nikdy nezbavíme. Čerstvé jizvě chybí horní vrstva pokožky, proto je velmi náchylná a citlivá. Musíme ji před slunečními paprsky doslova strážit nejlépe tím, že se slunci prostě vyhneme. Pokud je to nezbytné, tak bychom měli používat ochranný krém na opalování s minimální ochranou SPF 30. Pro jistotu bych doporučila radši SPF 50. Části těla, kde jsou jizvy, je potřeba zakrýt oblečením nebo šátkem a pobývat pouze ve stínu. Můžeme použít také oblečení, které je ušité ze speciálního materiálu, který nepropouští sluneční paprsky. Přesto bych i pod něj použila krém s SPF ochranou.

Léto s čerstvými jizvami je opravdu otravné. Zvlášť pokud o jizvy pečujete správně a nosíte kompresní návleky a silikonové pláty. V obojím je dost teplo.

Ale za sebe doporučuji počkat a vydržet. Vyplatí se to a pořád si opakujte, není to na pořád.

A jak je to s vyzrálými jizvami? Co vše s nimi mohu nebo nemohu dělat? To si můžete přečíst v našem dalším článku. ZDE

Setkání Martiny s plzeňským primátorem Martinem Baxou

Setkání Martiny s plzeňským primátorem Martinem Baxou

Setkání Martiny s plzeňským primátorem Martinem Baxou.

Setkání Martiny s plzeňským primátorem Martinem Baxou.

Martinu Půtovou přijal na plzeňské radnici ve středu 22. července primátor města Plzně Martin Baxa, který jí pogratuloval k získání Ceny Olgy Havlové.

Společně především řešili možnosti preventivních programů o popáleninách na plzeňských základních školách, které připravuje Burn Fighters. „Obdivuji vaši sílu, vůli a odvahu po prožitém úrazu i to, že pomáháte dalším lidem, kteří mají podobný osud. Cením si, že i po své těžké životní zkušenosti preventivně působíte na žáky našich škol,“ řekl primátor Martin Baxa.

Pan primátor také zmínil, že v souvislosti s Martiny návštěvou od ní poprvé slyšel neblahé slovo vagonáři a ocenil prevenci, které se v rámci BF věnuje.

Pan Baxa Martině pogratuloval, poděkoval ji za vše, co dělá a také rozhodl o finančním daru ve prospěch činnosti  Burn Fighters.

„Klobouk dolů před pevnou vůlí, odhodláním a optimismem paní Martiny,“ dodává.

Pro mě to byla pocta se potkat s panem primátorem a povědět mu o činnosti Burn Fighters, o vzniku

naší platformy a našich plánech. Jsem ráda, že jsem měla možnost BF prezentovat a moc si vážím finanční podpory, kterou se nám rozhodl pan Baxa věnovat. Díky tomu budeme moct působit preventivně na větší počet dětí, a také se o naší činnosti bude opět o něco více mluvit.“ říká Martina.

Pohledem Simči maminky

Pohledem Simči maminky

Pohledem Simči maminky

Když mi policie přišla říct, že se holkám stal úraz, tak jsem tomu nevěřila. Řekli, že jedné se nic nestalo, druhá, že je popálená v obličeji a ta třetí je prý na tom hodně špatně. Neřekli mi ale která je která. Která je moje dcera. Sbalili jsme se a jeli na popáleniny, v autě bylo strašný ticho a já i ségra jsme doufaly, že ta co je na tom nejhůř, není moje dcera. V nemocnici přišel doktor Zajíček a ten nám narovinu řekl, že je na tom Simča špatně a pokud se z toho dostane, bude mít trvalé následky. Řekl nám, že přišla o ucho, a mě jenom záleželo na tom, aby jí udělali nové ucho. V tom šoku jsem nemyslela na nic jiného, než na to aby byla kompletní, jizvy jsem si nedovedla představit.

Vzal nás na oddělení. Bála jsem se na Simču podívat, šla jsem kolem zdi a jen jsem pokukovala. Byla hrozně nateklá, celá obvázaná, akorát jedna noha jí koukala. Vůbec jsem jí nepoznala. Simču se snažili opatrně probouzet z umělého spánku, ale pořád to nešlo. Když už se probudila a já už věděla, že to přežije, tak se na sebe chtěla podívat do zrcadla. Nevěděla jsem, jak jí mám říct, že nemá vlasy a že už jí nikdy nenarostou. Tak jsem jí vyfotila z dálky, aby si na sebe zvykla. V tu chvíli mi najednou chybějící ucho přišlo jako malichernost. Když Simču přeložili na standard, tak mi dovolili, abych tam s ní měsíc byla. Ze začátku to bylo dobrý, ale časem se dostavila ponorka. Já mohla odejít, ale ona tam musela zůstat. Nakonec jsme to spolu zvládly a pustily nás domů. Dostala jsem úkoly – mazat a protahovat jizvy. Simča dostala kompresní obleček, ponožku, límec, masku a gel pod ní. Cvičila jsem se Simčou několikrát denně, bolelo jí to a řvala u toho, ale stejně nakonec řekla, že to zvládne ještě jednou. Indulonu od tý doby nemůžu ani cítit, protože jsme jizvy mazaly jenom červenou indulonou. Díky tomu všemu cvičení a mazání, jsou jizvy měkké, hladké a Simča se může normálně hýbat. Po každém cvičení jsme byly ubulené obě dvě, já jako máma jsem svojí dceři působila bolest, ale musela jsem. Jsem ráda, že je Simča taková jaká je, protože se s tím vypořádala naprosto úžasně. Měla jsem strach, že se bude schovávat a nebude chodit ven, ale ona žije normální život.

Jitka, matka (48 let)

Cena Olgy Havlové 2020

Cena Olgy Havlové 2020

Cena Olgy Havlové 2020

Laureátkou Ceny Olgy Havlové, kterou vyhlašuje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové (VDV), se 15. června 2020 stala naše Martina. Ocenění získala za osvětovou činnost a pomoc lidem s popáleninami.  

Cenu Olgy Havlové v roce 1995 založila Olga Havlová s cílem upozornit na život lidí se zdravotním postižením a ocenit výjimečné osobnosti, které nezištně pomáhají ostatním. Odborná porota, která rozhoduje o udělení ceny, letos stála před výběrem z celkem 22 nominovaných.

„Porota Ceny Olgy Havlové se rozhodla letos po nelehkém zvažování mezi 22 nominovanými ocenit Martinu Půtovou. Porotu oslovil rozsah její dobrovolnické činnosti a také téma, kterému se věnuje. Martina se sama musela vyrovnat s následky vážného popálení, kvůli kterému přišla o zrak. Po osobní zkušenosti dokáže poskytnout pacientům nejenom praktické rady, jak zvládat náročné poúrazové situace, ale dodává jim velikou sílu a motivaci. Také si velmi ceníme i osvětové činnosti Martiny na školách, kde se žáky beseduje o popáleninových úrazech,“ uvádí Monika Granja, ředitelka VDV.

„Udělení Ceny Olgy Havlové mě neskutečně potěšilo. Věřím, že to pomůže i k rozšíření povědomí o našem projektu a tématu popálenin mezi veřejností. Ceny si velice vážím a je to pro mě motivace pracovat na projektech dál a případně i inspirovat ostatní lidi s podobným osudem.“

Marťa získala bronzovou plastiku „Povzbuzení“ od sochaře Olbrama Zoubka, kterou jí během slavnostního večera předala Milena Černá, předsedkyně správní rady VDV, a Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR.

Pohledem Simči kolegyně

Pohledem Simči kolegyně

Pohledem Simči kolegyně

Simča? Simča!!!

Když Simča k nám do školy nastoupila jako naše kolegyně, tak jsem vlastně věděla o úrazu, který se jí stal, protože Simča je naše bývalá žákyně a tak se ve sboru o jejím úraze hovořilo.

Ale pak přišla elegantní mladá žena s úsměvem na rtech a s příjemným chováním a já si na nějaké neštěstí ani nevzpomněla. Pak si sundala kabátek a zůstala jen v topu na ramínka – samozřejmě, že první impuls je chuť „očumovat“, moje dobré vychování mi v tom naštěstí zabránilo. Záhy jsem zjistila, že mě ani tak nefascinují Simoniny jizvy, jako spíše to, jak statečně a zcela samozřejmě se pohybuje mezi dospělými i dětmi. To chce velký kus odvahy. Pracujeme s malými dětmi, které se samozřejmě hned bezelstně zeptají. „Co to máte na zádech?“ A Simča nejen že odpoví, umí i vysvětlit, na co se mají děti dát pozor, aby nedopadly jako ona. A co mě fascinuje a baví nejvíce – dovede si z toho všeho dělat legraci. Měla jsem psát o svých pocitech, a teď koukám, že píšu o Simče. Ale toto jsou mé pocity, které ve mně tahle úžasná osoba vyvolává.

Eva, kolegyně ze školy (64 let)